Když potkan začne kousat
5. 4. 2016
Domestikovaní potkani jsou zvířátka krotká, snadno ochočitelná a přátelská, a také nekousavá. Dobře
ochočený potkan kousne opravdu až v krajní situaci. Může se však stát, že potkan z nějakého důvodu
začne kousat i při slabých podnětech, které by normálního potkana k útoku nedonutily.
12.4.1 Neagresivní kousání
Občas se stane, že potkan kousne, ale není to agrese. Začínající chovatele někdy vyděsí, když je mládě
kousne do prstu – je však zvykem všech a zvláště mladých potkanů ochutnávat zajímavé předměty a
potenciální jídlo ve svém okolí. Toto chování je podobné chování malých dětí, které všechno strkají do
pusy. My dospělí lidé to neděláme, protože máme paměť a schopnost uvažování. Nemusíme strkat do
úst mýdlo, abychom se dozvěděli, že je kluzké, měkké, má protivně slanou chuť a mýdlovou vůni –
pamatujeme si, jak chutnal šampón, který nám ve sprše natekl do pusy, a jsme schopní vydedukovat, že
chemicky vyrobená hmota na mytí rukou zřejmě nebude dobrá ani zdravá pochoutka. Malé dítě ani zvíře to však neví (proto jsou děti sice „hloupější“, ale
na druhou stranu kreativnější), a tak když před potkana
postavíte kostku mýdla, očichá ji a pak do ní hlodne.
Když potkanovi strčíte před nos svoji ruku, udělá totéž
– očichá ji a pak do ní kousne. Nemusíte se bát
bolestivého hryznutí, zkoumavé okusování je vždy
jemné a opatrné – a i když mládě v zápalu zkoumání
stiskne víc, bude to jen slabé štípnutí a určitě to nebude
do krve. I dospělí potkani oždibují prsty, které dávno
oždíbali tisíckrát – stačí nový zajímavý pach a potkan
ho chce okamžitě prozkoumat všemi smysly.
Mláďata, která ještě nepochopila, co je to lidská ruka, se někdy snaží odnést si prst do domečku (a tam
ho zřejmě v klidu pečlivě prozkoumat) – přidrží si ho tlapkami, vezmou do tlamy a táhnou ho pryč.
V takovém případě je nejlepší dát mu jako cenu útěchy nějaký pamlsek – možná mu bude chvíli trvat,
než zjistí, že ruka se odnést nedá, ale určitě se brzy naučí, kdo mu dává dobroty.
Za zkoumavé kousání a oždibování potkany nikdy netrestejte, nepochopili by, za co jsou trestáni, a
jen by se vás báli.
Jiný druh neútočného kousání souvisí s jídlem a bývá to obyčejné nedorozumění. Může se přihodit
například tehdy, když potkanům nesete něco dobrého, oni se na to vrhnou – a některý v tom zmatku a
rozrušení udělá „chramst“, a zakousne se vám do prstu. Potkani se sice naučí, že si mají jídlo z vaší
ruky brát opatrně, ale v některých situacích i ten nejhodnější a nejklidnější potkan propadne panice, že
mu nabízenou dobrotu někdo sebere před nosem, a rychle zatne zuby, aniž by se přesvědčil, jestli
nekouše do prstu. Stává se to výjimečně a ani za takové omyly potkany netrestejte. Může se stát, že to některý zbrklý potkan začne dělat častěji, většinou však není obtížné odnaučit ho to – když mu podáte
něco k jídlu a potkan se zběsile vyřítí, trochu s rukou couvněte, uhněte, nebo upoutejte jeho pozornost
jinak (zaťukejte prstem druhé ruky na klec nebo zem před klecí, nastavte mu druhou ruku do cesty před
prsty s pamlskem, nebo nenasytu pohlaďte).
Při krmení potkanů se řiďte jednou důležitou zásadou: nekrmte potkany přes mříže. Když jim chcete
dát něco dobrého, otevřete dvířka a podejte pamlsek tudy, nestrkejte ho do klece mezi mřížemi. Většina
potkanů na to reaguje rychlým chramstnutím, a především pak budou chňapat i po samotných prstech.
Chovatelé na to rádi hřeší, a je pravda, že mnozí potkani při krmení přes mříže nebo pletivo žádné
zlozvyky nezískají, pokud se tak ovšem stane, je nutné začít podávat dobroty výhradně dvířky.
12.4.2 Kousání v sebeobraně
Ačkoli na některých potkanech by se dalo dříví štípat, existují i méně psychicky odolnější či prchlivější
jedinci, kteří v krajní situaci kousnou. Pojetí „krajní situace“ se může samozřejmě u různých potkanů
značně lišit. Správně vychovaný potkan by měl kousnout teprve tehdy, když strach nebo panika
překročí rozumnou mez – například u veterináře, nebo když se mu něco stane a vy ho jdete zachraňovat
(zaklíněná noha, bolestivé zranění po pádu nebo ze rvačky). Do této skupiny bychom mohli zařadit i
kousnutí po epileptickém záchvatu, kdy je potkan silně dezorientovaný a většinou ani netuší, kde je.
Někteří potkani špatně nesou vyrušování, například když spí a vy na ně sáhnete. V takovém případě se
vyrušování vyvarujte a vždycky na sebe potkana nejprve upozorněte jinak (aby vás viděl nebo slyšel).
Když se dva potkani perou a vy je chcete odtrhnout (například když se vám nepovede seznamování a
starousedlík zaútočí), počítejte s tím, že možná nějaký kousanec schytáte, protože málokterý potkan si
v zápalu rvačky všimne nějaké lidské ruky. Jestliže se bojíte, snažte se potkany chytit za kůži za krkem,
vezměte si rukavice, nebo si ruce obalte ručníkem. Správného chovatele však tu a tam nějaký kousanec
nerozhází!
12.4.3 Agresivní kousání
S kousáním z agrese se setkáváme v několika případech.
Přirozeně agresivních jedinců je dnes málo, setkáte se s nimi jen vzácně. Agrese se často dědí, proto
se agresivní jedinci nesmí zařazovat do chovu. Pravého agresora je naprosto nemožné ochočit, veškeré
pokusy a trpělivost přijdou vniveč. Jde o poruchu chování a takového potkana je nutné chovat o samotě
a přistupovat k němu opatrně, nebo ho nechat uspat. Drtivá většina případů agresivity u potkanů však
má jiné příčiny.
Nijak vzácná je agresivita osamělých potkanů. Setkávají se s ní chovatelé, kteří si pořídí pouze
jednoho potkana, protože nevědí, že potkan je zvíře společenské, nebo se domnívají, že mu dokáží
potkaní společnost nahradit. K agresivním projevům dochází častěji u osamělých samců než samic, a
objevují se zpravidla během prvního roku života, cca od 6. do 12. měsíce. Potkan začne být nevrlý,
útočí na chovatele, je kousavý. Nemusím jistě připomínat, že je nejlepší tomu předcházet, tj. jak už
bylo v této příručce několikrát zdůrazněno, nechovat potkany samotné! Když už k tomu dojde, je
zapotřebí velké trpělivosti, a rozhodně bych se přikláněla k pokusu seznámit potkana s jiným
potkanem. Protože se nedá říct, jestli seznámení proběhne dobře, je nejlepší dohodnout se s některým
chovatelem, jestli by si nováčka případně vzal zpátky, nebo mít připravenou možnost chovat potkany
odděleně. V druhém případě je lepší vzít nováčky dva, ubytovat je poblíž klece starousedlíka a
postupně se je snažit na neutrální půdě seznamovat. Může ovšem nastat i ideální případ, kdy
starousedlík nováčka přijme bez větších problémů a hned se skamarádí.
Agresivita se může objevit u potkana, který má špatné zkušenosti s lidmi nebo byl delší dobu
chován o samotě bez kontaktu s člověkem. To je často případ potkanů, které koupíte ve zverimexu
jako starší jedince, nebo potkanů, které získáte od „chovatele“ – chovatelem v uvozovkách může být
třeba kamarád, který si potkana pořídil bez větších znalostí a bez valného zájmu jako živou hračku,
která se mu omrzela a moc se o ní nestaral. Odnaučit takového potkana strachu a mrzutosti, prvotním příčinám jeho agrese, není nemožné a ve většině případů se to podaří. Chce to dost trpělivosti a nemít
příliš vysoká očekávání. Potkana je potřeba ubytovat samotného, na místě, kde bude mít dostatečný
klid a možnost zalézt si do domečku, kde se bude cítit v bezpečí. Počkejte, než se aklimatizuje –
poznáte to podobně jako u mláďat podle toho, že bude zkoumat klec a nebude odmítat potravu ani pití.
Potom začněte se strkáním ruky do klece a s podáváním pamlsků z ruky. Délka této fáze bude záležet
na povaze a zkušenostech potkana, a je dost dobře možné, že u toho to také skončí. U starších potkanů
s hodně špatnými zkušenostmi, nebo u těch, kteří žili dlouho bez kontaktu s člověkem, je i to úspěch, a
nedá se čekat, že by se z něj stal přítulný mazlík. Jestliže se potkan jeví slibně, postupujte jako při
ochočování mláďat, tedy dotýkáním, nácvikem přiběhnutí na zavolání (hvízdnutí), když se potkan jeví
klidný a ochotný nechat se vzít do ruky, můžete ho začít pouštět ven. Seznamování s ostatními potkany
provádějte na neutrální půdě a sledujte, jak se chovají. Někdy je lepší problémového jedince
seznamovat s dominantním potkanem, který ho umí srovnat, jindy se submisivním, aby se nebál.
Špatné zkušenosti s lidmi někdy potkan získá i u vás, ačkoli byste pro něj strčili ruku do ohně. Stává
se to, když je potkan nemocný a musíte ho ošetřovat, případně s ním pravidelně chodit k veterináři, kde
ho budete pevně držet, zatímco mu doktor bude ubližovat. Někdy to potkaní psychika neunese a budete
se muset smířit s dočasně prchlivým potkanem. U dobře ochočených potkanů naštěstí nebývá problém
důvěru s trochou trpělivosti obnovit. Při ošetřování se snažte postupovat co nejšetrněji, abyste se
pozdějším potížím vyhnuli.
12.5 Seznamování potkanů
Pokud se držíte pravidla, že potkani se nesmějí chovat samotní, budete se více či méně často setkávat
s nutností seznamovat potkany, kteří se do té doby neznali. Na začátku si nejspíš pořídíte dvojici nebo
trojici mláďat z jednoho vrhu, nebo si necháte matku s jedním či dvěma potomky; v takovém případě
seznamování samozřejmě odpadá. Ale potom některý potkan uhyne, nebo se rozhodnete rozšířit
smečku, a seznamování se nevyhnete.